JANA ŠIMONOVÁ
PALACKÉHO 870
MLADÁ BOLESLAV
29301
IČO: 63816156

j2simonova@seznam.cz
+420 608 057 395

HARMONIZACE DUŠE - TĚLA

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4893"

Moje poezie

13.4.2012

Fialky

Mám ráda vůni a barvu fialek,

jejich vůni,která něžně pohladí,

pohladí vše.....

Nejen smysly,oči a srdíčko.

je to krátká chvíle kdy

kveteš Ty malá kytičko.

Něžně trhám ta kvítka

 a vkládám si je do dlaní.

Padá na mne nostalgie,ale to nevadí.

Mám je propojená s dětstvím,mládím,

láskou, stářím, vždy však vyvolají úsměv na mé tváři.

Děkuji za kratičké setkání s Vámi a poděkování,

že jste se na mne pousmály.

 

 

24.5.2011

Západ slunce

Když slunce zapadá
a poslední paprsky září,
přichází záblesky andělských tváří.

Je to tak nádherná chvíle.
Křídla mne obejmou, paprsky pohladí,
to vše moji duši nádherně vyladí.

Přichází poslední,
nádherná záře a to vše

se odráží i z mojí tváře.
Pocity lásky a štěstí.
V tu chvíli je mi náherně,hezky.

Jarní déšť

Padají první kapky dešťě na můj vlas,

mraky jsou pevně semknuty jako by se

chtěly vzepřít čemu?

Pokropit zemi,stromy plné květů,

zbavit vše prachu, a těšit se na to,

co  nového  přijde?

Asi,neboť již první paprsky slunce propichují tu peřinu

z chuchvalce mraků

  a já přicházím k překrásnému modřínu.

Jarní déšť svlažil i ty stomy v květu.

překránou alej Sakur, což tě uvádí k zastavení dechu.

Je to nádhera,ta zeleň, ten jarní déšť,

poděkujme za tu nádheru a vláhu z nebes,

je to dar matce Zemi

a dar životu,tady jsme.

FIALKY

Miluji tyhle drobné květinky

s nádhernou vůní,

Je to má květinka nejvzácnější.


Mám její otisky ve své kůži,

cítím tu vůni ve vlasech a všude.

Fialky dávám do vázy a vnímám

dotyky vílích křídel,

Prolínají se ty vůně.jsou jeden celek.

Je mi blaze.

Harmonie

Kráčím polní cestou do polí.

Lány řepky žlutých květů mne vedou,

na západě je slunce pozlatí.

Jsem tu však sama,ale ne s tebou.

 

Vnímám tu vůni pole,

šumění stromů i křik dětí u řeky.

Vypínám,cítím jen vůni sedmikrásek

a pampelišek,bylinek,které jsou všude kolem.

Vládne tu úžasná harmonie.

Anajs

 

Jarní déšť

Nastavíš dlaně,ptáčkové se už sprchují.

Nastavíš dlaně,spadla první kapka,

rozlila se jako moře.

Za ní druhá,třetí,další.

Každá další k té první patří.

Snáší se déšť na tu naši zem,

stromy i tráva ožijí,větřík je zase osuší

Déšť je třeba, jako noc  noc a den,

jinak by vyprahla ta naše zem.

Proto déšť je požehnáním,

nemrač se!Usměj se jako Lady Gaia.

Slunce vychází. 

Anajs

PŘÍTOMNOST OKAMŽIKU

Vidím rozkvetlou pampelišku

a na ní kapku rosy.

Vidím vzpomínku,kdy jsme běhali

v kalužích a v trávě bosi.

Je to tak všechno dávno,

teď už mám ve skráních bílý sníh.

Je to tak dávno,teď mi jde vzpomínka

na závody s kamarády na saních.

Je to tak dávno, a přece ne!

Přítomnost okamžiku mi nikdo nevezme.

Intuice

Kdo zahřeje tvé srdce,

komu ho svěříš do dlaní?

Komu věřit,že ho už nikdo nezradí.

Co říkáš,víra,

je to tvá velká síla?

Dám ti ji do dlaní,cítíš,hřeje.

Tvoje i mé srdce se láskou chvěje.

Neboj se,usměj se!

Jsme přece spolu ty,duše a tvá intuice.

Anajs

Čas splněných přání-18.5.2010

Když najdeš místo

na své planetě,cítíš to blaho...

Jsi rád na světě.

Díváš se vzhůru  k nebesům,

co tě dál čeká,to slunce nevěští.

Vše je tak úžasné a plné klidu,

jsi ve svém středu.

Srdce ti přetéká,

jak přeplněný pohár láskou.

Jsi ve svém středu,

máš ještě pochyby?

Usměj se!

Je čas splněných přání.  

 

Chci vidět trávu růst

Chceš vidět trávu růst,

chceš vidět rozkvést stromy?

Chceš vidět vodu téct,

a chodit po kamení?

To však musíš změnit svůj postoj a myšlení.

Vydechni lásku do světa,

vyletí velká kometa,

ozáří tebe a všechny kolem.

Ty lásky odevšech se spojí,prosvítí

naši zemi.Uvidíš trávu růst,

rozkvetlé stromy,

téci čistou vodu v potocích,

mít dobrý pocit

a říci si ..jak dobře je mi.

 

Vrchlabí

Toulám se po kopcích,

vítr mám ve vlasech.

Toulám se po kopcích,

chvílemí v rozpacích.

Tak sama mezi velikány,

se svým Já a oblaky, jsme tu sami.

Pod námi Vrchlabí,

dívám se do dáli.

Usedám na pařez, který mi vypráví.

o zahrádce Krakonoše a jeho bylinkách.

Usnula bych tu jako v peřinkách.

Víly by tančily a já bych  možná i jako holka

 se bláznivě smála.

Ptáci mne vytrhly  z této představy.

Je konec pohádky,

poslední pohledy do dáli.

Slunce mne svými paprsky pomalu odvádí.

Pár borůvek do dlaně,víly se zasmály.

Kráčím zpět pěšinou,podemnou Vrchlabí.

 

Zamyšlení

Malé zastavení,nádech,výdech.

Proč jsi se zastavila a nejdeš dál.

Nemohu,něco mne svazuje kroky,

není to však stáří ani roky.

Slunce mne obejmulo

 a proniká skrz každičkou buňku těla,

celá se tetelím,štěstím jsem se chvěla.

Je jaro,vzduch tolik voní,

zapomínám,že mě i kdesi něco bolí.

Objímám vše,lidi,vodu,stromy,

pohlédnu k nebesům ke svému zrodu, božskému zdroji.

Poděkuji všem a všemu a znovu kráčím dál,

připadám si jako královna a nebo král?

První posel jara 27.2.2011

První sněženka

a krokusy na zahrádce,

připadáš si jako v pohádce.

Teď jsi princezna

srdce se zasmálo,

dušička poskočila,

vidíš jak málo stačí .

Paleta barev a ta zeleň ...

Sluníčko hřeje na líčko,

kytičky kývají ,pozdravy dávají.

Ještě chviličku a petrklíče,

 fialky se přidají.

Děvčátky vyjedou z kočárky,

chlapci vytáhnou autíčka,

je to jak zázrak,

je to dar sluníčka.

 

Pokud Vás jenom něco málo z mé tvorby potěší,budu ráda!
 
Květinová víla

Viděla jsem tančit malou vílu,

která mi dala velkou sílu,

tančila v krátké sukničce,

tančila na jedné nožičce,

zalita byla v bílé záři.

Dívala jsem se s údivem na tu malou vílu.

Tančila malou chviličku,

nestačila mne těšit delší čas.

I to postačilo mé duši,

věděla jsem,že je to- to co

mi chtěla dát,

pohladit srdce a duši.

Byla to malinkatá květinová víla..

Anajs

 

Svátek stromů

Dívám se z okna domu

na tu pestrost a nádheru stromů.

Jsou jak by byly přichystány

k maškarnímu reji.

 

Lístečky zvolna padají dolů.

Dívám se chvilinku,je to jako

když svlékají košilku.

Stojí tu ve své prostotě.

Díváš se, lístek se zachytil na plotě.

 

Padají zvolna a pokrývají zem,

nastává maškarní rej.

Vychutnávám ten svátek stromů,

vracejí se do kořene domů.

 

Na jaře se vztyčí v plné nádheře.

Slunce prohřeje a posílí lístečky,

 a za chvilku,už zase mají svoji košilku

Nastává svátek stromů.

Sedím zas u okna a dívám se z domu.

Anajs

Splynutí

 

Dívám se kolem sebe v němém úžasu,

dívám se kolem sebe,co je to za krásu.

Sluneční paprsky hladí květy, stromy ,

každičký lísteček,na každého zbyde,

i malinký potůček.

Všechno se leskne,

všechno se odráží,je to úžasné

co je to za záři.

Slza mi ukápla,teče mi po tváři.

Dívám se v němém úžasu

na tančící víly a skřítky u plotu.

Splynu s tou chvílí a tichou přírodou,

andělé vnímám někde za hlavou.

Je to splynutí se vším a všude.

Andělé

Andělé přiletí,duši vám pohladí.

Vezměte svá srdce do dlaní.

Prosviťte světlem,prozařte láskou,

nesvazujte strachem a bolestí,

falešnou maskou.

 

Rozloučení

Hodiny se zastavily,nekončené ticho nastalo,

čas se zastavil a dušička mého tatínka vzlétla.

Bylo to jak když motýl lehce pohne křídky,

jako když do peříčka foukneš a vlétne někam.....,dál a výš.

Buď sbohem můj milý tatínku,

zachováme si jen krásnou vzpomínku!

Díky za život,který jsi nám dal

v našich srdcích žiješ a budeš žít dál.

 

Chtěla bych být včelkou

Chtěla bych být včelkou,ale jen malou,

která si létá z květu na květ,

vychutnává si paletu barev,

cítí jen vůni a žádnou bolest.

Chtěla bych si létat sem a tam,

s větrem si hrát,se sluníčkem se smát.

S křidélek sklepat kapky rosy.

Být všetečka a sedat tam,kde všude se nesmí.

Včelkám je píle vlastní.

Když dochází síly, tak se zasním...

Chtěla bych být malou včelkou...

 

 

Pro Haničku Boccacia!

Déšť a vítr

Kam ztratilo se sluníčko,

nevíš má milá Haničko?

Paprsky ztáhlo do nebe a myslí si,

že nás srdce zahřeje.

To se však mýlíš sluníčko,

nás nezahřeje jenom srdíčko.

My potřebuje vodu, vzduch!

Neříkej,že je to všem fuk.

Posíláš spřízněné duše,tak pošly déšť a větříček.

Stačilo by však jenom pár kapiček.

Na přelom léta je to brzy,a to nás všechny mrzí.

Haničce to vzalo deštníček a promáčelo i pár botiček.

Prosíme o pomoc anděli,ale ty se smějou,

jim vítr a déšť nevadí.

Proto se smějme na nebe,

přestalo pršet,vítr  foukat,

a mezi mraky na nás sluníčko zase bude koukat.

 

Bolest

Co to svírá mé srdce,co to tolik bolí?

Pokládám hlavu na polštář a ono nepovolí.

Slzy mi kanou po tváři a

můj Anděl se mne ptá: "co to vidím

na tvém polštáři,to není  slza  tvá?"

Rozpust svou bolest a a prosviť světlem,

slza ti nepomúže,uvolní tvoje emoce,

oni  však nepřináší žádné ovoce.

Srdce své naplň láskou a vypusť do světa,

potom přijde i láskyplná odveta.

 

Tlukot srdce

Slyšíš ten tlukot srdce?

Je to jak bublající potůček.

Ve vodě jsou přece

odjakživa všechny kódy  věků.

Slyšíš ty promluvy,naslouchej,

a poslouchej i svůj vnitřní hlas.

Ponoř  se do sebe,

přávě tedˇ nastal čas.

 

Úzkost

To je to ,když bolí srdce.

Je to ten pocit,kdy rozpřáhneš náruč,

 a nikdo v ní není.

Je to čekání,když čekáš a nikdo nepřichází.

Je to chvíle nejistoty,která někdy

svírá a hodně bolí.

Je to beznaděj,která nevíš,kdy skončí.

Je to ta chvíle čekání,kdy čekáš je prázdné ticho,

nikdo ti nevolá,nikdo tě neshání.

 

 

Podej mi ruku maličká

Podej mi ruku maličká,¨

vlož ji s důvěrou do mé dlaně,

nelekej se a pojď,uvidíš,co se stane.

Provedu tě cestou po lukách,

uvídíme chrpy kvést,projdem se podle potoka,

u lesa bude vonět vřes. 

Nedaleko odtud hnízdí čápi,

uslyšíš žábi kuňkat v potoce.

Sedneme spolu do trávy, povím ti pohádku

o nedalekém hradu jak princ osvobodil princeznu,

a sťal drakovi hlavu.

Podej mu ručku moje malá a pojď!

Ty chviličky co jsme spolu jsou vzácné okamžiky,

které se uloží do tvého srdíčka.

Tak až jednou vyrosteš si vzpomeneš jako já,

co  ti vyprávěla tvoje babička.

Já jsem

Sluníčko po ránu hladilo moji tvář,

ptáčci volali mne pokřikem.

Pod oknem mne ucttivě zdravily topoly.

Tak honem,vstávej  rychle ven,

buď pilná jak ta včelička!

Ptáče - dál do skáče,tak honem vyskoč.

Kdepak,nejde to už tak zlehka,

milé topoly,kolena někdy zabolí.

A přece jsem ráda na světě.

Já jsem a jsem ráda,že stojím na této zemi,

i když někdy to tak  lehké není.

Anajs

Ticho

Potůček bublá, hladí kamínky,

hlavou se ženou hezké vzpomínky.

Najednou ticho-nic,myšlenky  jsou pryč.

Ztrácí se v šumu potoka,

plynou pryč z jeho tokem.

Ztrácím se v tom tichu,

jakobych se rozpustila.

Přitom nejsem ani mořská víla.

Ani nevím,jak dlouho to ticho trvá,

ale pak se mi vrací síla.

Až děti výskající v potoce

vracejí mne do přítomnosti

a ke kamínkům  a rybám v potoce.

Posílám lásku

Posílám lásku k nebesům

a něhu ze své duše.

Posílám náruč květů ke hvězdám.

Ke každé hvězdě zvlášť, a až noc rozprostře svůj plášť,

spustí květy na každičkou píď země.

Všude budou květy spolu s láskou kvést.

Vůně bude stoupat k nebesům.

Přála bych si být někdy ptákem

a k obloze se vznést,

podívat se jak ty hvězdy z blízka září,

jak na nich budou květy a láska s nimi kvést.

To se pak měsíc silně rozzáří

a bude velký úsměv na tváři.

 

 

Motýlí tanec

Tančila jsem bosa a prostovlasá pod jabloní.

Tančila jsem spolu s párem motýlů.

Slunce zalívá zahradu svými paprsky,ptáčci švitoří.

My si tančíme spolu,cítíme se lehce,

 a tančíme si  náš motýlí tanec.

Ano,tak to je, pobrukují si motýli.

Zalívá mne vlna štěstí,sama bosatá,

tančím si v rose a se mnou motýli.

Jen větřík si hraje v korunách stromů,

dál svůj tichý koncert

a mne to vrací domů.

 

Úsměv

Usměj se,ať úsměv rozzáří tvoji tvář,

chci vidět zář tvých očí,

které se zradlí v těch mých.

Vidím v nich čistou duši.

Usměj se, ať vidím světlo kolen tebe,

jak rozplývá se do nebes.

Uvolni se! Odežeň mraky kolem úst,

není jich třeba,úsměv vše zlatí.

Ty úsměvy ti dají vnitřní klid,

není tak těžké to pochopit.

pohladí lidi kolem tebe.

Ty tvoje úsměvy prozáří kousek Země,

rozptýlí se chmury, a on anděl strážný

stojí vedle tebe-

Vnitřní dítě

Po chodníčku se ubírám k domovu,

nacházíc potřebný klid,

ze zahrádek vrabčáci štěbetají,

já se nesnažím nic pochopit.

Jsem zahloubaná do svého vntřního ticha,

jenom si tak v klidu jít,okolo sebe dát lístek,

prosím nerušit.

Neslyším to tiché volání,znovu a zase,teď.

Slyšíš mne,slyšíš!

Já jsem tvé vnitřní dítě,volám tě!

Zastav se, poslechni mé volání.

Vzpomeň si jak jsi byla dítětem,

 a hrály jsme si pod stromem.

Sedni si chvilku pod ten dub na lavičku,

zastav se na chviličku.

Pochovej své vnitřní dítě a řekni miluji tě.

Říkám ta slova ne jednou,ale mnohokrát,

už vím jak důležité je říkat mu, mám tě ráda-

mám tě rád.

Andělské souznění

Můj pozdrav patří nebesůn

a hvězdám plných třpytu.

Můj pozdrav patří tobě, a všem kteří jsou tu.

Jsou plny slunčního jasu,v očích mají jiskru

a láska je vidět z tváře.

Přichází andělské souznění,

srdce a duši rozezní, melodií líbeznou.

Posílám pozdrav beze zbytku všem,kteří jsou plni lásky,

 jasu a rozdávají všude jenom lásku.

Přichází andělské souznění.

Poděkování

Ráno svítilo sluníčko,pohladilo mé vlasy,

kosáci pěkně křičeli a topoly

před okny se klaněly.

Měsíc se pozvalna ztrácel,asi nerad,

dával prostor slunci,ale taková je dělba.

Já cítila svěží vzduch a z postýlky-honem hup.

Jak říkávala babička,buď pilná jak ta včelička.

A pilná jak to ptáče,vstaneš-li brzo,uděláš kus práce.

Zadívala jsem se na oblohu,

poslala pozdrav andělům a babičce,

nesčíslné díky babičko a  vám všem za to,že jsem.

Kapička rosy

Větvička jehličí s kapičkou vody

nebo snad křišťálu?

Větřík ji nejprve pohladil,rozhoupal,

chtěl si hrát.

Skřítkové pod stromy se musí smát.

Vždyť je to nádhera dívat se

na stromy,jak hlavy k sobě nakloní

,a na to jak větřík s  větvičkami zápolí.

Kapička spadla do trávy,

pryč jsou i křˇšťály.

Anděl

Pohlaď mou duši Anděli.

Hlaď a hýčkej,ať tolik nebolí.

Slzičky kanou po tváři.

lehce se v pramínky spojí.

Anděl mne pohladil a

rozehnal chmury.

Nestýskej,neplač,

ať je to cokoliv,nic za to nestojí.

Šetři dušičku,ať to nebolí.

Rozepjal křídla a já cítím jeho zář,

rozepjal křídla a naposledy

pohladil mou tvář.

Neskonalé díky můj Anděli,

s tebou je mi lépe,

už to tak nebolí.

Uvonění myšlenek

Otevírám svoji mysl přívalu energie,

je to jeden velký vodopád,

myšlenky zde nemají místo.

Celou mne to zaplavuje,

ptáci mi mávají křídly na pozdrav.

Bouře vše vyčistila,

vychází duha..

ta všeléčivá síla nebes.

nakonec větřík vše odvane,

pohladí mne po tváři,

moje mysl je svěží,

oči se rozzáří.

Pohled na krajinu přináší

neskonalý mír a klid.

Povodně

Byla jsem malá holčička,

když mi vyprávěla babička,

jak ve 20.století,bude padat hodně vodička.

 

Nebude to jako když dnes prší,

budou to hektolitry vody,

které když zaprší,zaplaví i domy.

 

Smála jsem se, já malá holčička,

co to vypráví ta moje moudrá babička?

Odložila Bibli a vyčítavě se podívala

a já se stále usmívala.

 

Dnes padá tolik vody,

že  zaplavuje nejen domy.

Puká naše zem,

sune se naše půda.

 

Není to hezký pohled,je to hrůza.

Obejmi nás sluníčko,

větříčku ty osuš stráně,

nezlob se na nás matičko,

vždyť na Zemi je krásně!

 

Bouře

Venku se silně zatmělo,je vidět slabé záblesky.

Stromy se ve větru hýbají.

Zahřmělo,srdce se trochu zachvělo.

Matičko Země odpusť nám,

tak rádi bychom byli jiní,

nějak nám ke změnám docházejí síly.

Musíme se více semknout,hodně lásky vypustit

naší Lady Gaiu světlem a láskou ochránit.

Láska je to co potřebuje,

to je to co potřebuje každý z nás,

i ten květ na jabloni,

i každý pták.

Rozezvučte se zvony v našich srdcích,zvoňte na poplach.

Lady Gaia i my potřebuje lásku,

nění už dál nač se ptát.

Konvalinka

Dostala jsem dárkem konvalinky,

omamná vůně se kolem rozlila.

Malinké zvonečky svítily z kytičky,

bylo to jako když blikají hvězdičky.

Prosvítily moje srdíčko,děkuji ti konvalinko,

překrásná kytičko.

 

Vyznání životu

Miluji slunce nad hlavou,

ťukání deště o okap.

Miluji zelenou trávu,kapičky rosy na květech.

Miluji stromy zelené a květy v korunách stromů.

Miluji vánek i vítr,který se prožene.

Miluji vzplanutý oheň,jeho žár

a teplo co ohřeje.

Miluji bublající potůček i valící se velkou řeku.

Miluji moře z jeho západem slunce.

Miluji své děti ve kterých je náš život

a život našich předků.

Miluji vše co stačíme každou buňkou vnímat,

miluji život jako cennou tekutinu,

kterou užíváme po douškách.

Anajs

 

 

mob.608057395

mob.608057395

jana.gif

Přihlašujte se včas,počet omezen.Veškeré informace e.mailem.
Č.mob. pod telefonem.Děkuji.


 
Poradenství,konzultace,zasvěcování do energetických systémů,kurzy,semináře.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one